Piaristické gymnázium a klášter

Příchod piaristů do Bílé Vody je nerozlučně spojen s Jakubem Arnoštem von Liechtenstein-Kastelkorn. Ten se shlédl v kroměřížské piaristické koleji založené Karlem II. Liechtenstein-Kastelkornem. K tomuto kroku ho vedlo několik důvodů. Jednak snaha oslabit vliv protestantismu v okolních obcích, hlavně v nedalekém Reichensteinu (Zlotý Stok, dnešní Polsko), kde byla silná protestanská komunita. Další motivací byla touha zřídit vzdělávací instituci, která by umožnila kvalitní základní a střední vzdělání v této části Slezska. Nezanedbatelnou roli hrála také snaha podpořit rozšíření mariánského kultu a obnovení poutí k soše Panny Marie. Všechny tyto pohnutky byly vedeny snahou o rychlou rekatolizaci v celém jeho panství.

Samotná stavba koleje byla započata v roce 1724 a to v přesně daném pořadí postupu stavebních prací. Jako první se vystavěla kolej s vyučovacími prostory a obytná budova pro řádové členy. Nejdříve byla postavena východní kvadratura včetně – nyní – středové brány. Posléze byla započata přestavba kostela. Stavební práce vedl p. Kornelius Hornesch a S. Antonio. Stavebním dozorem byl pověřen zednický mistr Antonín Daniel, který měl pracovat jako zednický mistr v Bílé Vodě až do roku 1750. Úplně prvním domem, který byl spjat s piaristy, je dům č.p. 60, jež sloužil jako provizorium až do dokončení výstavby v roce 1727.

Bělovodská kolej patří k pozoruhodným stavbám manýrismu moravského baroka.

Vchody do koleje i do semináře byly ozdobeny kartuší s nápisy Collegium Scholarum Piarum, Lichtensteinianum Quartum a Seminarium Lichtensteinianum Scholarum Piarum

Vlastní stěhování studentů z domu č.p. 60 se uskutečnilo 6.listopadu 1727 a už 10. listopadu téhož roku se začalo s vyučováním v triviu (název pro tři základní učební předměty, gramatiku, rétoriku a dialektiku, jež tvořily první stupeň v systému vzdělávání).

Každá škola musela mít zvon a místní zvon zdobil nápis: „Dětem budiž dopřána pošetilost, dospělým vědění“ a mariánský reliéf. Stavba západní části ambitu, v níž byl seminář pro pěveckou nadaci, pokračovala od roku 1729 až do 4. listopadu 1733.